Krevní prvoci rodů Babesia a Theileria jsou intracelulární jednobuněční parazité, jejichž definitivním hostitelem jsou různé druhy klíšťat z čeledi klíšťatovití (Ixodidae). V krevních buňkách obratlovců (erytrocyty v případě babesií, lymfocyty v případě theilerií) probíhá jejich nepohlavní rozmnožování. Po trypanosomách jsou považováni za druhého nejčastějšího krevního parazita savců (Schnittger, Rodriguez, Florin-Christensen, & Morrison, 2012). Klinický průběh infekce domácích, hospodářských i volně žijících zvířat závisí na věku, imunologickém stavu, koinfekcích a/nebo genetických faktorech daného jedince. K obecným příznakům akutní piroplazmózy patří horečka, anémie, hemoglubinurie, letargie, anorexie, malátnost; chronické infekce probíhají často bezpříznakově. Některé z druhů mají zoonotický potenciál, v severní Americe zejména B. microti, v Evropě pak B. divergens a Babesia sp. EU1 (syn. B. venatorum) (Krause, 2019).
Babezióza psů byla v ČR donedávna onemocněním exotickým, výhradně importovaným. Nedávný popis autochtonní nákazy psa z jižní Moravy (Křivánková et al., 2018), detekce B. gibsoni (Mitková et al., 2017) a změny rozšíření přenašečů (Modrý, Modrý, Hrazdilová, & Mažgútová, 2019) ukazují, že je potřeba s touto nákazou počítat nejen u psů cestujících z endemických oblastí výskytu. Původcem onemocnění mohou být babézie mikroskopicky rozlišitelné na tzv. velké (cca 5 x 2,5 μm;B. canis a B. vogeli) a malé (1,5 x 2 μm, T.annae, B. gibsoni) (Solano-Gallego, Sainz, Roura, Estrada-Peña, & Miró, 2016). Babesia canis je vázána na výskyt přenašeče pijáka lužního, Dermacentor reticulatus, jehož areál výskytu zasahuje již významnou část ČR (Modrý et al., 2019). Babesia vogeli přenášena klíšťaty komplexu Rhipicephalus sanguineus s.l. je nákazou typickou spíše pro jižní část Evropy, ale nejen vzhledem k rozmachu cestování nelze její výskyt v ČR vyloučit. Za přenašeče B. gibsoni je také považovánR. sanguineus, nicméně se tento prvok vyskytuje i v zemích R. sanguineus-prostých (např. Německo, Slovensko), kde k přenosu dochází mj. pokousáním, a jeho výskyt v ČR byl již také zaznamenán u importovaných psů (Mitkova et al., 2017). Posledním druhem je taxonomicky neukotvená Theileria annae (Babesia "Spanish dog isolate",Babesia "microti-like", "Babesia (Theileria) annae", Babesia cf. microti, Babesia vulpes) (Baneth, Cardoso, Brilhante-Simões, & Schnittger, 2019), příbuzná B. microti, zodpovědná za vážné klinické onemocnění v některých částech Evropy, jako Španělsko, Portugalsko nebo Chorvatsko (Nayyar Ghauri et al., 2019). Jejím rezervoárem jsou zejména lišky, předpokládaným vektorem klíšťata rodu Ixodes, případně D. reticulatus a R. sanguineus a proto lze výskyt této babézie předpokládat i na území ČR.
Piroplazmóza koní je rozšířená celosvětově, s výjimkou několika zemí (např. Austrálie, Kanada, Japonsko). Původcem jsou dva druhy piroplasem,Theileria equi a Babesia caballi, přenášené klíšťaty rodů Riphicephalus, Dermacentor a Hyalomma; mimo to je možný i iatrogenní a u T. equi i transplacentární přenos (Onyiche et al., 2019). B. caballi napadá přímo erytrocyty, T.equi v první fázi lymfocyty, následně teprve erytrocyty. Česká republika byla považována za prostou této nákazy, nicméně nedávná studie prokázala autochtonní nákazu (i koinfekci oběma piroplasmami) jak sérologicky, tak přímým průkazem DNA u několika koní (Bělková et al., 2020). Vzhledem k intenzitě přepravy koní a četným nálezům klíštěte D. reticulatus na území České republiky se riziko vzniku případného ohniska nákazy zvyšuje.
Vysoce opomíjenou skupinou jsou piroplasmy volně žijících zvířat, z nichž některé jsou prokazatelně zoonotické (Krause, 2019; Young et al., 2019), jiné mohou způsobit fatální onemocnění při nákaze nepůvodních druhů. V ČR jsou významným rezervoárem několika druhů piroplasem volně žijící přežvýkavci (zejména jeleni a srnci). Na území ČR jsou popsány čtyři blízce příbuzné druhy, všechny přenášené klíštětem Ixodes ricinus (Hrazdilová et al., 2020). B. divergens je nejvýznamnějším z nich, je jak původcem babeziózy skotu způsobující významné ekonomické ztráty, tak druhem se zoonotickým potenciálem (Zintl, Mulcahy, Skerrett, Taylor, & Gray, 2003). V ČR nebyly případy babeziózy u skotu ani u člověka v posledních desetiletích zaznamenány, ale výskyt B. divergens u >40% jelenů v ČR nelze ignorovat. Klinické případy lidské babeziózy způsobené druhem Babesia sp. EU1 (syn. B. venatorum) byly reportovány z několika Evropských zemí mj. v Německu a Rakousku. Babezióza může mít až fatální průběh, zejména u imunosuprimovaných, splenektomizovaých jedinců. Vzhledem k možnosti přenosu infekce nejen klíšťaty, ale i transfúzí či při manipulaci s infikovanými zvířaty nelze tyto prvoky v ČR ignorovat (Young et al., 2019). B. capreoli je v ČR vlastní zejména srncům, pro ostatní zvířecí hostitele (např. na farmách chované soby) je potenciálně fatální (Malandrin, Jouglin, Sun, Brisseau, & Chauvin, 2010). Poslední je taxonomicky nepopsaný druh Babesia „deer-clade“, o jehož patogenitě pro zvířata i člověka lze pouze spekulovat (Hrazdilová et al., 2020).
Reference
- Baneth, G., Cardoso, L., Brilhante-Simões, P., & Schnittger, L. (2019). Establishment of Babesia vulpes n. sp. (Apicomplexa: Babesiidae), a piroplasmid species pathogenic for domestic dogs. Parasites and Vectors, 12(1). https://doi.org/10.1186/s13071-019-3385-z
- Bělková, T., Jahn, P., Bártová, E., Řičařová, D., Jadnová, V., Hrazdilova, K., … Sedlák, K. (2020). Nálezy Theileria equi a Babesia caballi u koní v České republice. Veterinářství, 3, 174–178.
- Hrazdilová, K., Rybářová, M., Široký, P., Votýpka, J., Zintl, A., Burgess, H., … Modrý, D. (2020). Diversity of Babesia spp. in cervid ungulates based on the 18S rDNA and cytochrome c oxidase subunit I phylogenies. Infection, Genetics and Evolution, 77(September 2019), 104060. https://doi.org/10.1016/j.meegid.2019.104060
- Krause, P. J. (2019). Human babesiosis. International Journal for Parasitology, 49(2), 165–174. https://doi.org/10.1016/j.ijpara.2018.11.007
- Křivánková, J., Lásková, K., Sitařová, B., Hrazdilová, K., Modrý, D., & Hanzlíček, D. (2018). Autochtonní babezióza u psa , popis klinického případu. Veterinářství, 11, 765–768.
- Malandrin, L., Jouglin, M., Sun, Y., Brisseau, N., & Chauvin, A. (2010). Redescription of Babesia capreoli (Enigk and Friedhoff, 1962) from roe deer (Capreolus capreolus): Isolation, cultivation, host specificity, molecular characterisation and differentiation from Babesia divergens. International Journal for Parasitology, 40(3), 277–284. https://doi.org/10.1016/j.ijpara.2009.08.008
- Mitkova, B., Hrazdilova, K., Novotna, M., Jurankova, J., Hofmannova, L., Forejtek, P., & Modry, D. (2017). Autochthonous Babesia canis, Hepatozoon canis and imported Babesia gibsoni infection in dogs in the Czech Republic. VETERINARNI MEDICINA, 62(3), 138–146. https://doi.org/10.17221/152/2016-VETMED
- Modrý, D., Modrý, M., Hrazdilová, K., & Mažgútová, D. (2019). O stavu pijáků v zemích českých : výsledky ročního sledování výskytu Dermacentor reticulatus v České republice. Veterninářství, 3, 139–142.
- Nayyar Ghauri, H., Ijaz, M., Farooqi, S. H., Ali, A., Ghaffar, A., Saleem, S., … Ahmad, H. M. (2019). A comprehensive review on past, present and future aspects of canine theileriosis. Microbial Pathogenesis, 126(August 2018), 116–122. https://doi.org/10.1016/j.micpath.2018.10.033
- Onyiche, T. E., Suganuma, K., Igarashi, I., Yokoyama, N., Xuan, X., & Thekisoe, O. (2019). A review on equine piroplasmosis: Epidemiology, vector ecology, risk factors, host immunity, diagnosis and control.International Journal of Environmental Research and Public Health, 16(10). https://doi.org/10.3390/ijerph16101736
- Schnittger, L., Rodriguez, A. E., Florin-Christensen, M., & Morrison, D. A. (2012). Babesia: A world emerging. Infection, Genetics and Evolution, 12(8), 1788–1809. https://doi.org/10.1016/j.meegid.2012.07.004
- Solano-Gallego, L., Sainz, Á., Roura, X., Estrada-Peña, A., & Miró, G. (2016). A review of canine babesiosis: The European perspective. Parasites and Vectors, 9(1), 1–18. https://doi.org/10.1186/s13071-016-1596-0
- Young, K. M., Corrin, T., Wilhelm, B., Uhland, C., Greig, J., Mascarenhas, M., & Waddell, L. A. (2019).Zoonotic Babesia: A scoping review of the global evidence. PLoS ONE (Vol. 14). https://doi.org/10.1371/journal.pone.0226781
- Zintl, A., Mulcahy, G., Skerrett, H. E., Taylor, S. M., & Gray, J. S. (2003). Babesia divergens, a bovine blood parasite of veterinary and zoonotic importance. Clinical Microbiology Reviews, 16(4), 622–636. https://doi.org/10.1128/CMR.16.4.622